Místní část obce Božice · Okres Znojmo · Jižní Morava

České Křídlovice

Vesnice, jejíž jméno stojí v listinách už od jara 1225 — kdy byl na zdejší návsi vysvěcen kostel svatého Petra a Pavla, jeden z nejstarších na jižní Moravě.

48°50′15″ s. š. · 16°16′29″ v. d. · 12,94 km² · 526 obyvatel (2021) · PSČ 671 64

I. Začátky pod románským obloukem

Pětadvacátého dubna roku 1225 vystoupil na zdejší návsi Jindřich, titulární biskup trojánský, a vysvětil farní kostel zasvěcený svatým Petru a Pavlovi. Listina pořízená při této příležitosti je první písemnou zmínkou nejen o Křídlovicích, ale i o sousedních Božicích — desátky šesti okolních vesnic byly tehdy vyhrazeny právě této nově konsekrované faře.

Kostel se zachoval s románským jádrem a později vestavěným gotickým interiérem; patří k nejstarším svatostáncům v regionu. Vedle něj stojí prostorná jednopatrová barokní fara z konce 17. století, jejíž matriky se vedou nepřetržitě od roku 1683.

Na okraji bývalého farního hřbitova lze dodnes najít fragment náhrobku Pavla Priegla (1772–1801) — křídlovického faráře z řad louckých premonstrátů, kteří svůj mateřský klášter v Louce u Znojma ztratili josefínskými reformami v roce 1784. Priegl byl mezi posledními, kdo na něj mohl ještě vzpomínat z první ruky.

II. Jména, která obec nesla

Středověk

Schrilewitz, Grülowitz

Habsburská éra

Böhmisch Grülowitz
(doslova „České Křídlovice")

Konec 19. století

Groß Grillowitz
(„Velké Křídlovice", pro odlišení od Klein Grillowitz, dnešních Dyjákoviček)

Protektorát 1939–1945

Neuweidenbach

Po roce 1945

České Křídlovice

Přívlastek České tedy není novinka 20. století — drží se latinsko-německého Böhmisch už od raně novověkých listin.

III. Lidé, kteří tu žili

Středověké obyvatelstvo bylo převážně české a moravské; postupně se však jazyková skladba posouvala ve prospěch německy mluvících sousedů. Po vzniku Československa v roce 1918 přicházeli čeští státní zaměstnanci a v roce 1926 zde byla otevřena česká menšinová škola.

Druhá světová válka znamenala v Křídlovicích — jako téměř všude v pohraničí — téměř okamžitou výměnu obyvatelstva. Německy mluvící většina byla po roce 1945 odsunuta, do uvolněných usedlostí se nastěhovali čeští dosídlenci z vnitrozemí a ze Slovenska.

V roce 1948 se katastr rozšířil o dvě středověké pustiny: Rochovice ze severu a Petrovice z jihozápadu — osady zaniklé už během 16.–17. století, jejichž jména přežila jen v katastrálních mapách.

IV. Spojení s Božicemi

Samostatná obec od roku 1850, sloučená s Božicemi v roce 1951. Od té doby tvoří České Křídlovice jednu ze dvou historických částí obce — druhou jsou vlastní Božice. Status evidenční části byl k 1. lednu 1984 zrušen, a tak „České Křídlovice" už v adresách nepřežily; obec vystupuje pod jediným názvem Božice, číslování domů je společné.

V každodenní řeči ale dělení dál žije: lidé říkají na Křídlovicích, do Křídlovic, a po návsi se chodí kolem Trojičního sloupu z roku 1747, který je dodnes její nepochybnou křídlovickou kotvou.

V. Pamětihodnosti

VI. Krajina

České Křídlovice leží v úrodné nivě řeky Jevišovky, na jižním okraji znojemského okresu, asi sedm kilometrů od rakouských hranic. Půda je tu lehká, sprašová, vinařská — Božice jsou součástí Znojemské vinařské podoblasti a po obci a okolních svazích je rozeseto na 150 sklepů.

Ze vzácností: katastr je jednou z mála lokalit, kde se ještě udržuje populace růže bedrníkolisté (Rosa pimpinellifolia) — drobné bílé růže přizpůsobené suchým vápnitým stráním.

Východně, už za hranicí katastru obce Šanov, se rozkládá bývalá obora Karlov (dříve Horní Hájek) s rybníky a klasicistním pískovcovým krytem Hraběcího pramene z roku 1810. Z Křídlovic je to procházka kolem hodiny.

VII. Jak se sem dostat

VIII. Odkazy a zdroje